Záhada knížete Efetona - kapitola II. - IV. | Ovsem.net - software, hardware, online hry, webdesign, Windows 7 / Vista / XP


Záhada knížete Efetona - kapitola II. - IV.

Autor: Jakub Rybka  |  7. duben 2006  |  zobrazeno: 5 520×  |  3 komentáře

Záhada knížete Efetona - Kapitola II. - IV.

KAPITOLA II. 

     V osm hodin ráno začal zvonit budík. Jack se ujistil, že je opravdu osm hodin a budík zaklapl. Chvíli ještě ležel v posteli a přemýšlel nad ranním hovorem. Během několika minut vstal z postele a rozešel se směrem ke koupelně. Běžná ranní hygiena a pravidelné kafe ho postavilo na nohy. Oblékl si své sako, z věšáku u dveří vzal svazek klíčů a odešel z bytu do garáže. Po cestě si vzpomněl, že zapomněl svou aktovku, kde měl doklady a další důležité písemnosti. Musel se tedy několik schodů vrátit, ale pořád přemýšlel nad tak dlouhou dobou, jakou oněch 2000 let určitě je.„To znamená, že hrobka byla používána už 5000 let před naším letopočtem,“ říkal si pro sebe. „Ale z jakého důvodu? A kdo ji používal?“ Pořád nemohl přijít na jakoukoli spojitost mezi některými skutečnostmi. Všiml si, že už stojí před svým autem v garáži a v tu chvíli si uvědomil, že k němu došel úplně podvědomě. 
     Zajímavé pomyslel si.
     Nasednul do auta, nastartoval a odjel do muzea.

     Když dojel k muzeu, zaparkoval a vystoupil ven ze svého vozu, okamžitě jeho pozornost upoutalo několik policejních vozů na parkovišti, které bylo na druhé straně silnice, blíže u muzea. Přemýšlel, co se mohlo stát a aby to co nejrychleji zjistil, vyrazil k muzeu. Když došel na druhou stranu a procházel kolem parkoviště, na němž stály policejní vozy, přejel ho mráz po zádech. „Co když se stalo něco Jeremymu? Ne, to nemůže být pravda.“ Jeho mozek dělal doslova kotrmelce, když vymýšlel takového úvahy.

     Když ale dorazil na vrátnici, vrátný mu oznámil to nejhorší, co mohl slyšet. Jeremy Wildbow je mrtev. Bates tomu nejdřív nevěřil, ale podle výrazu, který měl vrátný ve tváři usoudil, že to je pravda. Vždyť s ním ještě před několika hodinami mluvil.
     „Antonio, ještě to nejsou ani…“ podíval se na hodinky, protože zjistil, že nemá vůbec představu o čase: „…ani 4 hodiny, co mi Jeremy volal.“
     „Ano pane, vím. Volal ode mne z kanceláře.“
     „Od vás?“ Zeptal se udiveně Jack.
     „Už byl na odchodu, když se vrátil k vrátnici a prosil mě o hovor. Říkal, že vám musí oznámit něco, co vás bude zajímat.“
     „Pak odešel?“
     „Ano, doktore, odešel, ale ještě se vrátil zpět. Zapomněl si prý v kanceláři klíče od auta. Řekl jsem mu, že se nemá ani zapisovat. Šel jenom na pár minut.“
     „A vám nepřišlo divné, že nešel tak dlouhou dobu zpátky?“
     „No, víte pane, bylo skoro pět hodin ráno a v tu chvíli zamykám a odemykám vchod po každém, kdo chce projít. Jelikož je vaše kancelář až ve čtvrtém patře, napadlo mě, že než se doktor Wildbow vrátí, zajdu si na toaletu. A navíc, má přece klíč od hlavního vchodu.“
     „Samozřejmě, a vzhledem k tomu, že se nezapsal, nebyla potřeba se zapsat ani při odchodu a tak jste si myslel, že už odešel. Mám pravdu?“
     „Ano, to máte.“
     „Myslím, že bych měl jít do své kanceláře a najít vrchního vyšetřovatele.“
     „Dobrá pane. Ten policista se jmenuje Anthony Green.“
     „Děkuji Antonio.“

     O několik minut později se Jack dostal do své kanceláře a když viděl tolik lidí, napadlo ho, že vlastně tolik policistů nikdy pohromadě neviděl. Přišlo mu to překvapující, ale okamžitě si uvědomil, že čím dřív najde komisaře Greena, tím dřív se podaří vyřešit  podivuhodnou smrt jeho spolupracovníka. Vydal se tedy směrem ke člověku, který mu připadl jako nejlepší kandidát na policejního komisaře.

     „Komisař Green?“ oslovil Bates policistu.
     „Ano, a vy jste?“ odpověděl mu komisař a podíval se na něj tázavým pohledem.
     „Doktor Jack Bates. Jsem nadřízený Jeremyho Wildbowa. Můžete mi říct, co se stalo?“ otázal se doktor a opětoval Greenovi stejný pohled, jakým se na něj podíval před několika vteřinami on sám.
     „Doktor Wildbow byl nejspíš zavražděn. Nasvědčuje tomu několik bodných ran po celém těle.“
     Jack tomu nejdříve nemohl uvěřit a až po delší chvíli mu konečně došlo, co se vlastně stalo.
     Při pohledu na něj si Green uvědomil, že bude nejlepší jej nechat chvíli o samotě a jediným kývnutím hlavy přikázal dvěma policistům k odchodu z kanceláře. Jakmile odešli, začal:
     „Nechám vás chvíli o samotě. Jak budete schopný si promluvit o doktorovi Wildbowovi, stačí říct. Budu se svými kolegy na chodbě.“
     Jack se na něj podíval a přikývnul, jakože rozumí. Když komisař opustil Batesovu kancelář, Jack se posadil na svou černou, koženou židli a otočil hlavu směrem k Jeremymu místu.
     „Měl před sebou tak dlouhý život.“ Napadlo ho a začaly se mu hlavou honit myšlenky o tom, kdo mohl Jeremyho zabít a proč? Po několika minutách otevřel oči a uvědomil si, že během svého přemýšlení pomalu usíná. To ho dovedlo k nápadu uvařit si další kafe. Když vstal ze židle a udělal několik kroků směrem k malé lednici, na které stála rychlovarná konvice, zazvonil telefon. Kdo by to tak mohl být? Pomyslel si a otočil se zpět ke stolu, natáhnul ruku ke sluchátku a zvednul jej.
 
     „Doktor Bates?“
     „Ano, ovšem. Kdo jste?“ zeptal se Jack udiveným hlasem a čekajíc na odpověď přešel za stůl aby se mohl posadit.
     „Jmenuji se Andrew Sick a mám něco, co by vás mohlo zajímat.“
     „O co jde?“ odvětil Bates.
     „Vzpomínáte na ten amulet, který jste našel před několika lety na pohřebišti v Gíze?“
     „Samozřejmě, že si vzpomínám.“
     „Mám informace, které vás budou zajímat, ale nerad bych je probíral po telefonu. Mohli bychom se někde sejít?“
     Hlas volajícího zněl poněkud věrohodně a proto se Jack rozhodl souhlasit.
     „Dobrá. Kdy a kde?“
     „Co třeba ta italská kavárna na náměstí? Ve 14 hodin?“
     „Dobrá. Budu tam. Jak vás poznám?“
     „Budu u sebe mít stříbrný kufřík a na hlavě klobouk.“
     „Takže teda ve dvě. Prozatím nashledanou.“ Odpověděl Jack a položil sluchátko na patřičné místo.

     Jakmile položil telefon, usadil se znovu na svém místě a hlavou se mu honily vzpomínky související s amuletem knížete Efetona a dobou, kdy ho našel na místě, na kterém by ho nejmíň čekal. Podíval se na hodiny aby se ujistil, že má ještě dost času. Bylo 11 hodin a 27 minut. Vzpomněl si, že byl na cestě ke konvici aby si uvařil kafe. Vstal tedy z křesla a vydal se znovu do rohu k lednici doufaje, že telefon už nezazvoní. Nasypal do šálku lžičku rozpustné kávy, počkal na vroucí vodu a když uslyšel klapnutí, uchopil konev a zalil kafe. Vzal šálek a šel ke stolu, kde si sednul zpět do křesla a přemýšlel, jestli už Jeremyho rodiče ví, co se mu stalo.

 

KAPITOLA III.

     Zatímco v muzeu na západě města vyšetřoval komisař Green vraždu dr. Wildbowa, v jednom z egyptských muzeí se kromě několika dalších desítek lidí procházel i muž, 187 cm vysoký, skoro plešatý a modrooký pětatřicátník. Vypadal neškodně a jen on věděl o činu, na který se chystal několik dní. Dokonalé zhodnocení situace v muzeu bylo součástí přípravy na loupež jednoho z nejvzácnějších exponátů – amuletu knížete Efetona. Choval se stejně jako většina ostatních návštěvníků. Fotil jen na místech, kde to bylo povoleno a pohyboval se jen po vyznačených cestách, protože se nechtěl stát obětí výslechu jen z důvodu, že by porušil jedno z několika striktně hlídaných pravidel. Když procházel krátkou úzkou chodbou do další místnosti, přemítal si v hlavě, jestli by nebylo lepší sehnat si nějakého pomocníka, ale nakonec došel k závěru, že bez další hlavy to bude nejlepší. Dnes se přece nedá nikomu věřit, pomyslel si a pokračoval pomalu dál k místnosti, do které se chystal za 75 hodin. Když došel ke vchodovým dveřím, uviděl nápis na dveřích: „Tato část muzea je z technických důvodu dočasně uzavřena.“ Rozhlédl se kolem sebe a když nikoho nespatřil, uchopil za kliku a zjistil, že jsou dveře zamčené.
     Co se asi stalo? Situace ho vyvedla z míry, protože to změnilo celé jeho dosavadní plánování. Vydal se tedy zjistit, co se stalo. Odešel zpět do hlavní haly, rozhlédl se kolem a nedaleko od sebe zahlédl pracovníka muzea. Došel k němu, pozdravil a zeptal se:
     „Mohl byste mi prosím říct, co se stalo, že je Efetonova komnata zavřená?“
     „Bohužel pane, ale asi vás nepotěším. Před několika dny byla vykradena.“
     „Pane bože. A já přijel do města hlavně kvůli této místnosti.“
     „Mohu vám pouze říct, že byl ukraden amulet knížete Efetona, který jak asi víte, byl velice vzácný.“
     Tak to byla rána pod pás, napadlo ho a pokračoval v rozhovoru.
     „Jak se to mohlo stát. Myslel jsem, že jste jedno z nejlépe hlídaných muzeí na světě.“
     „Lituji pane, ale o tomto incidentu vám nemohu říct nic víc,“ vyhnul se pracovník muzea odpovědi.
     „Pak tedy děkuji. Nashledanou.“
     „Nashledanou“ odpověděl pracovník muzea a odešel směrem ke schodišti na druhé straně haly. Matew Mitchell, se vydal na opačnou stranu k východu a ven z muzea. Když vyšel ven, posadil se na lavičku před muzeem a začal přemýšlet co bude dělat dál. Vždyť pro jeho rodinu byl ten amulet tak důležitý.

 

KAPITOLA IV.

     Dr. Bates právě dokončoval rozhovor s komisařem Greenem, když si vzpomněl, že má být ve dvě hodiny na náměstí. Podíval se tedy na hodinky a když zjistil, že je 13 hodin, pokusil se zbytek rozhovoru malinko popohnat.
     „Takže podle všeho jste byl jeden z posledních lidí, kteří s doktorem Wildbowem mluvili, mám pravdu?“
     „Ano, spíš si myslím, že jsem byl úplně poslední. Ovšem, nemám-li na mysli vraha.“
     „Ano, nejspíš máte pravdu,“ zamyslel se Green a chvilku na to pokračoval: „A ohledně čeho vám Jeremy volal?“
     „No, byl to velice krátký rozhovor. Vzbudil mě a říkal něco o hrobce, kterou jsme nedávno nalezli. Podle hlasu bych řekl, že byl velice překvapený.“
     „To je prozatím vše doktore. Děkuji.“
     „Budete mě ještě dnes potřebovat komisaři? Mám ve dvě hodiny domluvenou schůzku ohledně jednoho artefaktu.“
     „Ne, nebudu, ale neodjíždějte prosím pryč z města, ano?“
     Bates přikývnul a odešel do své kanceláře. Oblékl si kabát, vzal svůj kufřík a vydal se k autu. Po cestě ještě zapsal na vrátnici dobu svého odchodu a vyšel ven před muzeum. Podíval se na hodinky a když zjistil, že má ještě dost času na to, aby se tam dostal, posadil se na pár minut na lavičku před muzeem a rozhlížel se kolem. Policejní auta už byla pryč a stálo tam jen jedno, které bylo zřejmě Greenovo a jeho kolegy. Na parkovišti před Jackem stály jen tři auta. Zadíval se na své auto. Bylo to starší stříbrné Volvo. Znovu se podíval na hodiny, ze kterých se dověděl, že je půl 2. Vstal tedy a pomalu došel k přechodu, zmáčknul červené tlačítko na sloupu semaforu a počkal, než se na druhé straně rozsvítí zelená. Přešel přes cestu ke svému autu, odemknul, položil kufřík na sedadlo spolujezdce, zavřel za sebou dveře a odjel na náměstí.

Štítky: Záhada knížete Efetona


Komentáře

Johnyz
9. duben 2006, 15:29

nemas si brat dovolenou, potom bys mel vsecko pod palcem a ne takzvany holubniq

Suprvirus
9. duben 2006, 00:30

heh, kua, zase si podrizeni v praci delaj holubnik, kdyz tam nikdo nejni :)

Johnyz
7. duben 2006, 13:38

to je počteníčko, ... hlavně při odpočinku v práci a s hrnkem lahodného čaje :)

nepovinné, možno použít gravatar
nepovinné


Ovsem.net je na FacebookuOvsem.net je na TwitteruOdebírejte články přes RSS
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací