Záhada knížete Efetona - kapitola V. - VII. | Ovsem.net - software, hardware, online hry, webdesign, Windows 7 / Vista / XP


Záhada knížete Efetona - kapitola V. - VII.

Autor: Jakub Rybka  |  25. duben 2006  |  zobrazeno: 6 872×  |  7 komentářů

Záhada knížete Efetona - kapitola V. - VII.KAPITOLA V.

   „Dobré odpoledne pane…“ usmála se servírka v kavárně na Andrewa Sicka a pokračovala: „…co si dáte?“
   „Dobrý den, slečno. Dám si horký čaj s citrónem.“
   „Bude to vše?“
   „Prozatím ano, děkuji.“ Opětoval úsměv a servírka odešla.

O několik minut později se otevřely dveře a do kavárny vešel doktor Bates. Rozhlédl se po místnosti a když uviděl člověka s kloboukem a stříbrným kufříkem u nohou, zamířil k němu.
   „Dobrý den“ pozdravil člověka ke kterému zanedlouho dorazil.
   „Dobré odpoledne doktore. Je to pro mne čest setkat se s vámi.“
   „Děkuji,“ odpověděl Jack s úsměvem a podíval se směrem k pultu. Když ho servírka uviděla, přikývla, že si ho všimla a za chvilku byla i s čajem pro Andrewa u jejich stolu.
   „Děkuji slečno.“
Servírka přikývla a nasměrovala pohled na druhou stranu stolu k Jackovi. „Jako vždy, doktore?“
   „Ano, tureckou kávu, ale dnes prosím pořádně silnou.“
Servírka si požadavek zapsala a se stálým úsměvem na rtech odešla.

   „Jak už jsem vám řekl po telefonu, jde o tu záležitost s amuletem knížete Efetona, který jste našel se svým kolegou před několika lety. Pokud vím, umístili jste ho do muzea, mám pravdu? Podíval se tázavě na Jacka, který mu přikývnul a proto pokračoval: „Bohužel vám musím oznámit, že amulet byl před dvěma dny ukraden zatím neznámým pachatelem.“
To byla pro Jacka dnes už druhá zlá zpráva. A to bylo teprve úterý.
   „Bože. Jak se to mohlo stát? Vždyť amulet byl pod přísným dohledem.“ Jackovi vrtalo hlavou, proč mu takovou závažnou věc neoznámili sami pracovníci muzea, ale člověk, kterého v životě neviděl. Tedy až donedávna.
   „Proč mi to oznamujete právě vy?“ zeptal se muže sedícího naproti němu.
   „Protože jsem stejně jako vy historik a snažím se už nějakou dobu zjistit o Efetonovi víc.“
   „Je mi jasné, že nejsem jediný, kdo se o amulet zajímá, ale že jsou lidé, kteří dovedou zajít až tak daleko mě opravdu nenapadlo.“
   „No, popravdě, nejde jen o amulet, ale ještě o dalších pět věcí.“
Jack na něm zůstal viset překvapeným pohledem a zeptal se: „A víte, co to konkrétně je?“
   „No, vím jenom o třech včetně amuletu. V případě těch zbylých tří jsem byl zatím neúspěšný a proto jsem vyhledal vás, doufaje, že spojíme síly a pokusíme se celé to tajemství odhalit spolu.“
   „No, protestovat určitě nebudu, protože podle toho, že mi několik let unikala pravda o dalších pěti artefaktech spojených s amuletem, si myslím, že by mě samotnému trvalo pátrání poněkud dlouho. Pro začátek by jste mě mohl obeznámit s těmi dalšími třemi artefakty.“
   „Samozřejmě. Vzal jsem sebou nějaké dokumenty.“ Odpověděl a vzal ze země kufřík, položil jej na stůl a otevřel. Vytáhl z něj tlustou složku s fotografiemi a ještě jednu, poněkud tenčí, jež obsahovala dokumenty stahující se ke hrobce, kterou nedávno našli Jack s Jeremym. Otevřel složku na příslušné straně a otočil textem směrem k Jackovi.
   „Odkud máte ty fotografie a dokumenty?“
   „Z mezinárodní knihovny. Díky vyrytému nápisu na amuletu jsem zjistil, co mám dál hledat a proto jsem šel prostudovat nějaké knihy. Zjistil jsem, že ten znak znázorňuje umístění Efetonovy hrobky.“ Dokončil větu Andrew a ukázal Jackovi malý náčrtek, kde byl znázorněný vrchol hrobky.

Jack se na něj podíval a okamžitě ho napadlo, že to nemůže být pravda.
   „To není možné. Na tomto místě jsme nalezli hrobku před několika dny. Když jsme se s mým spolupracovníkem vrátili do muzea se vzorky, pustili jsem se do jejich analýzy. Dnes v noci mi Jeremy volal ohledně stáří hrobky a podle analýzy prachu sebraného ze zdi se ukázalo, že hrobka je o víc jak 2000 let starší než samotná Chufuova pyramida. Stejné stáří ukázala analýza i u amuletu, což byl hlavní důvod toho přísného dohledu nad ním.“
   „Říkáte, že jste už tu hrobku našel? To potom znamená, že máme zase o část problému míň.“
   „No, sice jsme ji našli, ale jak říkám, je to jen několik dní. Ještě jsme se ani nepodívali dovnitř. Kdoví, co se tam skrývá. Co jsou ty další čtyři věci, o kterých jste mluvil?“
   „Další je zlatý klíč, který má sloužit k odemčení něčeho velmi důležitého, ale čeho, to prozatím nevím. A ještě jsou tu zbylé dva artefakty, o kterých nemám ani potuchy, co by to mohlo být.“
   „Víte jak ten klíč vypadá?“
   „Podle popisu má být celý ze zlata a tvaru pyramidy. Poznat bychom jej měli podle Efetonova znaku, kterým se prý značila každá věc té sady. Předpokládám, že víte, jak vypadá?“ Dokončil Andrew svůj monolog otázkou a podíval se na Jacka.
Jack nejdřív přemýšlel, ale nakonec si uvědomil, že na amuletu bylo několik značek a obrazců. „Mám určitou představu, ale nejsem si jistý.“ Odpověděl nakonec a podíval se na Andrewa. Ten neváhal a vytáhl ze složky další obrázek. Tentokrát to byl zvětšený znak, který Bates už viděl i na amuletu.

   „Už chápu, jak jste přišel na ten bod vrcholu pyramidy. Když jsem viděl ten amulet poprvé, napadlo mě, že ten znak musí být s něčím spojený, ale nikdy mě nenapadlo, že zrovna s těmito třemi pyramidami. Ale co to E? Staří Egypťané přece neměli samohlásky.“
   „To sice neměli, ale když se na ten znak podíváte, zjistíte, že to je písmeno runové abecedy.“
Jack se znovu podíval a potom fotografii otočil o 90 stupňů a v tu chvíli mu to došlo. Písmeno M značí v runové abecedě E. „To ale znamená, že ten znak na amulet musel vytesat buď někdo velmi vzdělaný, nějaký kněží, nebo to byl někdo, kdo nepocházel z Egypta.“
   „Mohl to být přece i sám Efeton.“
„Ne, to si nemyslím, takovíto lidé si nechávali dělat šperky a další vzácnosti od jiných lidí. Byli natolik sebekritičtí, že si netroufli dělat takové věci sami, protože věřili, že by to nesvedli tak jak si sami přejí.“
   „To je pravda. To si ale žádá odpověď na otázku, kdo byl ten člověk, který tento znak vytesal do amuletu?“ Jen co dokončil větu, přišla k jejich stolu znovu servírka, podívala se na stůl a započala rozhovor: „Vypadá to, že tu budete ještě dlouho, pánové. Dáte si ještě něco?“
   „Myslím, že bylo vhodné upevnit naši spolupráci, nemyslíte kolego?“ řekl Jack a podíval se na Andrewa.
   „Souhlasím.“ Odpověděl a otočil se na servírku. „Doneste nám slečno láhev šampaňského.“
Servírka přikývla a odešla.
   „Něco mi říká, že odpověď, nebo alespoň něco, co nás k ní přivede, najdeme v blízkosti jeho hrobky, možná dokonce i v hrobce samotné.“
    „Nebylo ke škodě, podívat se tam. Domluvím v muzeu cestu do Egypta na příští týden. Tento týden už to možné nebude, protože dnes v noci někdo zabil mého spolupracovníka, Jeremyho Wildbowa a pořád je ještě mnoho otázek kolem jeho vraždy.“
    „Můj bože, to jste mi měl říct, když jsem vám volal. Byl bych tuto schůzku odložil na jindy. Přijměte prosím mou upřímnou soustrast.“
   „Děkuji, ale myslím, že mi to pomohlo. Potřeboval jsem se odreagovat ode všech těch dnešních problémů. A podle mě by Jeremy chtěl, abych se s vámi setkal, kdyby věděl, že jde o tu hrobku.“ Když domluvil, dorazila servírka se šampaňským.

 

KAPITOLA VI.

Právě, když se plešatý muž chystal vstát z lavičky, zazvonil mu telefon, který měl v náprsní kapse kabátu. Vytáhl jej a na displeji viděl neznámé číslo. Ani když se zamyslel, tak mu nic neříkalo. Rozhodl se ale, že hovor přijme.
   „Matew Mitchell, prosím?“
   „Mám něco, co vás bude zajímat.“ Ozval se z telefonu hlas.
   „Kdo jste?“
   „Říkejte mi Frank.“
   „Dobrá, o co jde Franku?“
   „Přijďte v 18:00 před hlavní budovu bývalé továrny na severu města.“
   „Proč bych to měl dělat?“
   „Protože to já jsem ukradl z muzea Efetonův amulet.“
Matew zůstal překvapeně stát u lavičky a zíral na fontánu naproti.
   „Budu tam.“ Sotva to dořekl, uslyšel ve sluchátku klapnutí.
 Jak se mohl dovědět o tom, co chystám? A jak mohl být rychlejší než já? Tyto a další podobné otázky se Matewovi honily hlavou. Otočil hlavu na druhou stranu náměstí ke kostelu, aby zjistil, kolik je vlastně hodin. Ručička svírala pravý úhel s trojkou a šestkou. Vstal tedy znovu z lavičky, na kterou si před několika vteřinami sednul a vyrazil najít informace, aby zjistil, kde najde tu starou továrnu. Přece jen je tady ve městě poprvé.

 

KAPITOLA VII.

   Jack odhrnul rukáv a podíval se na své digitální hodinky. Bylo 15:30. „Měl bych se vrátit do muzea.“ Řekl a podíval se na Andrewa. „Mé číslo máš, takže kdyby si objevil něco nového, tak se mi ozvi.“
Andrew přikývl, otevřel ještě jednou svůj kufřík a vytáhl svou vizitku. „Tady je kontakt na mě. Pro případ, že by si byl taky úspěšný.“
   „Díky. Jakmile se vrátím do muzea, projdu si výsledky testů a zavolám ti.“
Andrew znovu souhlasně přikývl, zavřel kufřík a vstal. Jack k němu natáhl ruku, pozdravil a odešel k pultu zaplatit. Když Andrew viděl, kam zamířil, zavolal na něj: „Jacku, neobtěžuj se, dnes je to na mě.“ Jack se otočil a pohybem hlavy naznačil, že děkuje a zahnul k východu. Vyšel ven z kavárny a zamířil na parkoviště ke autu. Nastoupil a odjel zpět do muzea.
    U muzea zaparkoval auto na obvyklém místě a když vystoupil, všiml si prázdného parkoviště na druhé straně silnice. Zamknul auto a šel ke stejnému přechodu jako před několika hodinami. Rozsvítila se zelená a Jack přešel na druhou stranu. Vešel do muzea, znovu zapsal svůj příchod do knihy a do kolonky důvod odchodu napsal schůzka z historikem, Andrew Sick.

   Když o několik pater výš vystoupil ven z výtahu, jeho pohled zamířil přímo naproti, kde už několik let visel jeden z velmi cenných artefaktů v muzeu – Eratusská maska. Nikomu se prozatím nepodařilo zjistit, k čemu sloužila nebo kdy byla vyrobena. Jediné, co o ní Bates věděl, byla přibližná doba, kdy byla vytvořena. Podle množství analýz bylo totiž zjištěno, že je stará asi 1000 let. Maska byla nalezena před 25 lety v jedné jeskyni poblíž Londýna, na kterou úplně náhodou narazily dvě malé děti, které si v její blízkosti hrály. Eratusská maska byla jedna z mnoha věcí, na kterých Jack pracoval, když zrovna nepřednášel na vysoké škole dějiny Anglie. Chvíli se na ni díval a potom zamířil vpravo, do své kanceláře.
   Nevěřil vlastním očím. Jakmile otevřel dveře, spatřil na podlaze a ve zbytku kanceláře neskutečný nepořádek. Chvíli na podlahu zíral upřeným pohledem, avšak nakonec se otočil a vrátil se zpět na recepci.
   „Antonio!“ zavolal a vrátný vystrčil hlavu z okénka.
   „Ano?“
   „Nechal vám tady Green telefonní číslo?“
   „Nechal. Chcete mu zavolat?“
   „Nejdřív mi řekněte, jestli byl dnes v muzeu někdo, kdo nepatří do personálu.“
Antonio se na něj podíval a když viděl jeho rozčilený výraz, pochopil, že jde asi o něco, co doktora velice rozrušilo. Když se díval na stránku se seznamem příchodů a odchodů, jeho oči se zastavily na místě, kde byl podepsán údržbář. Zvedl hlavu směrem k Jackovi.
   „Dnes tu byl mimo program jen údržbář.“
   „Je tam jeho jméno?“
   „Ne, bohužel. Můžu se zeptat, co se stalo?“
   „Někdo mi prohledával kancelář. A podle toho, že je dnes zavřeno, tak mě napadá jedině ten údržbář. Je tam aspoň jméno firmy, pro kterou ten údržbář pracoval?“
   „Asi se budu opakovat, ale bohužel.“
   „Dobře, tak mi vytočte číslo na komisaře Greena.“
Antonio tedy zvednul sluchátko a udělal, co po něm doktor žádal. Po několika zazvoněních se ozval ve sluchátku hlas: „Prosím?“
   „Komisař Green?“ odvětil Jack
   „Ano.“
   „Tady Jack Bates. Komisaři, mohl byste prosím přijet do muzea? Někdo se mi asi vloupal do kanceláře. Je celá rozházená.“
   „Díval jste se už, jestli se něco ztratilo?“
   „Ne, ještě ne. Chtěl jsem počkat na policii, až zajistí stopy.“
   „Dobře. Za dvacet minut jsme tam.“ Odpověděl Green a položil sluchátko.
Bates nejdřív nevěděl, co má dělat, ale nakonec zůstal dole v hale a čekal na komisaře. S netrpělivostí vlastní dítěti se díval každou chvíli ke vstupním dveřím a čekal, že se v nich každou chvíli objeví policie s Greenem v čele. Vrátný ho chvíli sledoval a stejně jako on se taky sem tam podíval ke dveřím. Přestalo ho to ale brzo bavit a tak se vrátil ke své práci.
 
   Bates se podíval na hodinky právě, když od hovoru uběhlo 12 minut a sotva, když nechal ruku klesnout na své právoplatné místo rovnoběžně s tělem, otevřela se vrata a do dveří vešla skupina mužů v modrých uniformách. Každý nesl něco jiného a jako poslední vešel dovnitř Anthony Green. Když  ho Jack uviděl, okamžitě své kroky nasměroval k němu.

   „Pojďme rovnou do vaší kanceláře, doktore.“
Jack přikývl a šel k výtahu.
   „Mám určité podezření na údržbáře, který tu dnes byl, ale nevím ani jeho jméno, ani žádné jiné informace.“
   „Jak je to možné?“
   „No, v poslední době má muzeum problémy se světly na jednom patře a chodí sem opraváři skoro každý den, tak se ředitel rozhodl zvolnit kontrolní podmínky a pokud vrátný ví, že jde o údržbáře, stačí se podepsat při příchodu a odchodu. Není ani nutné zapisovat jméno, nebo další údaje, protože Antonio automaticky dopíše, že jde o údržbu.“
   „Aha, a dokázal by ho váš vrátný alespoň popsat?“
   „Nevím, komisaři. Na to se budete muset zeptat jeho.“
Mezitím vyjel výtah do patra, kde byla Jackova kancelář. Celá skupina policistů včetně komisaře a doktora vystoupila z výtahu a zamířila si to rovnou k Jackově kanceláři. Jack se chystal vejít, ale jeden policista ho zastavil a požádal ho, aby ještě nevcházel. Sejmul otisky z kliky a teprve potom mu povolil vejít. Nezpozoroval žádné známky vloupání, a to přidalo k pravděpodobnosti na doktorově tvrzení o údržbáři.
Komisař vešel se vší suverénností a bylo na něm znát, že si dává pozor, kam šlape.
Musí to být velice dobrý detektiv, pomyslel si Jack a následoval komisaře skrz místnost. Pomalu došli až k místu, kde ještě před několika hodinami leželo bezvládné tělo Jeremyho. Jacka zaujalo, že nepořádek na zemi nepřesáhl obrys Jeremyho těla. Podíval se na Greena a z jeho pohledu směřovaného k zemi usoudil, že není sám, koho to překvapilo. Komisař se ale po několika vteřinách probral z překvapení a rozhlížel se po zbytku místnosti, zastavil se na vysokém regálu, plném knížek, který nebyl jako jediný rozházený.
   „Podle mě, doktore, pachatel našel, co hledal.“
   „Myslíte ten uložený regál? Když jsem tu byl poprvé, taky mi vrtalo hlavou, proč zůstal jako jediný nerozházený.“
   „Mohl byste zkontrolovat, jestli něco nechybí?“
   „Ovšem, ale mohu vám poskytnout jen informace o mých věcech. Jeremy pořád něco do kanceláře přinášel a odnášel, takže nevím, jestli tady něco z jeho věcí chybí, nebo ne.“
   „Dobře. Podívejte se tedy aspoň na vaše věci.“
První místo, kam Jack zamířil byl jeho vždy uklízený stůl. Ovšem kromě tohoto případu. Tentokrát byl stůl stejně rozházený jako všechny ostatní věci v celé kanceláři. Na stole nic nechybělo. Kdo tady mohl co hledat? Zamyslel se Jack, ale nic ho v tu chvíli nenapadlo.
Během půl hodiny byl s kontrolou hotový a nezjistil žádnou chybějící věc.
   „Nic nechybí,“ obrátil se na komisaře.
   „Dobře. Kolegové to tady ještě zajistí a budeme tu pro dnešek hotovi. Myslím, že byste si měl dnes odpočinout, co vy na to?“
   „Souhlasím. Všechny ty události na mě začaly doléhat až teď. Tak tedy zatím nashledanou.“
   „Nashledanou,“ dokončil rozhovor Green a přešel místnost na druhou stranu, zatímco Jack odešel z kanceláře pryč. Došel na vrátnici, podepsal svůj odchod a odjel domů.

Štítky: Záhada knížete Efetona


Komentáře

Linvris
12. září 2008, 09:50

Nn, clovek co to psal se na to nevy… (asi tusite) ale pokracuje :) Az to bude hotovoe, dockate se :)

Redaktor ovsem.net Johnyz
11. září 2008, 23:08

jn, člověk, co to psal, tak se na to vy…. no asi tušíte

Jardy
11. září 2008, 14:15

No, já myslím, že po těch letech už pokračování snad už ani nikdo neočekává. Ale začátek dobrej …

Jukky
2. listopad 2006, 14:07

Taky me to zaujalo, nahodou super…. S napetim ocekavam pokracovani. Nejlepe uz celou verzi, at si to clovek muze vic vychutnat :o)

Linvris
29. říjen 2006, 22:17

Pokracovani uz je davno, ale jeste nemel nikdo cas ho dostat na net ;) A pokracuju porad dal ;)

nexie
30. srpen 2006, 23:57

Je to napínavý,prosím napiš pokračování.

Jerry
28. červen 2006, 07:58

je to jasné, vrahem je zahradník :-))

nepovinné, možno použít gravatar
nepovinné


Ovsem.net je na FacebookuOvsem.net je na TwitteruOdebírejte články přes RSS
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací