Já chci a chci a chci... trochu jinak o motivaci | Ovsem.net - software, hardware, online hry, webdesign, Windows 7 / Vista / XP


Já chci a chci a chci... trochu jinak o motivaci

Autor: Jitule  |  22. říjen 2009  |  zobrazeno: 8 546×  |  12 komentářů

Sláva! a mám to!Na střední škole jsem byla nadprůměrný student, i přestože normálně jsem člověk prokrastinující až líný. Na základní škole jsem měla v lavici vždy dokonalý pořádek, i když jsem neskutečný bordelář a milovník "organizovaného chaosu". S dětmi dokážu dodržovat skoro až zničující řád, i přestože normálně něco jako řád a disciplínu z duše nenávidím.

Už delší dobu přemýšlím nad jednou věcí. V podstatě celý náš život, naše jednání, pracovní úsilí, rodinný život, koníčky, aktivity i vztahy ovlivňuje (naše) motivace. Nedávno jsem znovu sama se sebou začala řešit otázky, proč je tak těžké si motivaci najít a ještě mnohem těžší si ji uchovat. Změny v mém životě mě donutily začít o tom všem znovu přemýšlet. A jelikož se zdá být motivace v našem životě opravdu důležitá, nezaškodí se nad ní zamyslet.

autobusUrčitě si všichni dobře vzpomínáme na dobu ze začátku zamilovanosti - člověku nedělalo problém se pro toho druhého rozkrájet, nespat, nepracovat, nejíst... Jednou někdo řekl, že muž už nikdy nestráví se svojí ženou tolik hodin povídáním, jako právě v době namlouvání. Můj známý to výstižně komentoval: "No to je přece jasné! Proč budu dobíhat autobus, ve kterém už sedím?"

unikátní rotopedA přesně tohle je největší problém s motivací - její vytrácení... Člověk ztrácí motivaci v zamilovanosti - už nepotřebuje získávat ženu svých snů, protože už ji má. To samé platí ve sportu i v práci. Spousta lidí se nadchne, mají sny. Ale když se pustí do jejich realizace, sny je pomalu omrzí. Zkrátka ve vztahu, ve sportu i v práci si člověk musí motivaci každodenně obnovovat. Pokud ne, skončí mezi 90% lidí, kteří se pouze pro něco nadchnou. Za chvíli toho nechají a jdou se nadchnout zase pro další krátkodobou věc. Přiznejme si - kolik z nás má doma rotoped, na který sedá prach? Kolo v garáži, na kterém jsme se jednou projeli. Pánev wok, na které jsme udělali jednu čínu...

slavná pánev wokPodobně je to s mojí motivací v oblasti pracovního výkonu. Nedělá mi problém se nadchnout pro novou práci. Ani není problém určitou dobu vyvíjet vysokou aktivitu a být hodně produktivní. Problém je, že moje aktivita je obvykle více či méně časově omezena. Po strmém vzestupu přichází i podobně strmý pokles. A mě to pomalu začíná rozčilovat - to opravdu nejsem schopná si najít a udržet motivaci na krásné, vyrovnané a strmě neklesající úrovni? Opravdu zůstanu zařazená do skupiny nešťastných 90% lidí s „rotopedem a wokem"? NE! Rozhodla jsem se, že budu hledat...

"Hledat a najít, to je to největší napětí a uspokojení, které může člověku život poskytnout. Každý člověk by měl něco hledat. Když ne známky, tedy pravdu nebo zlaté kapradí nebo aspoň kamenné šípy a popelnice." Karel Čapek

chceš mě? chci tě!Nevím jestli najdu = vyhraju. Pokud se na svoje šance podívám z pohledu nezávislého pozorovatele, tak moje procenta úspěšnosti jsou dosti nízká. Ano, měla bych si to přiznat, statisticky moc šancí nemám... Ale rozhodla jsem se zkusit to. Zkusím porazit svojí pohodlnost, svojí upadající motivaci a její ztrácení se. Možná tentokrát opět nevyhraju. Možná nevyhraju ani příště...a jak jsem řekla - statisticky je dost možné, že třeba nevyhraju nikdy. Ale jak pravil klasik - člověk by měl věci alespoň hledat (tentokrát teda ještě nehledám zlaté kapradí...a ty popelnice si asi taky nechám na jindy :) ). Budu hledat způsoby, jak svojí utíkající motivaci donutit zůstat. Pokud máte zájem také si trochu zahledat a zapřemýšlet nad otázkami motivace, mám pro vás několik myšlenek a mininávodů.

Nedávno (při svém hledání - rozuměj googlení) jsem narazila na rady několika úspěšných lidí. Psali, jaké podnikají kroky pro udržení a nebo obnovení motivace. Zpočátku jsem si myslela, že se právě o ně s vámi podělím. Pak jsem si ale řekla, že pro mě prospěšnější a stravitelnější bude rada od někoho, koho alespoň trochu znám. Vím něco o jeho práci a životě. A tak vám nabízím zjištění z mého malého průzkumu o hledání a udržování si motivace.

Jakub P. - "student, co místo chlastu a televize, řeší jiné věci - i motivaci"

Co mě motivuje?

- vymanit se z davu, být v něčem jiný než ostatní, utrhnout se z toho trendu, který je kolem mě. Dělat něco jiného než ostatní. Abych měl něco jiného, abych věděl, proč to mám a že si to zasloužím.

- dokázat lidem, že se dá mít to, co člověk chce. Pokud se pro to něco udělá. A ne že se jen nadává na ty, co něco dokázali a snaží se na nich najít něco špatného.

- aby, až se zase ohlédnu za dalším rokem života, jsem tam neviděl další proválenej rok, ale nějakou práci a nějaké výsledky.

- uznání - jak píše Dale Carnegie ve svých knížkách - každý chce uznání.

- mít naději na jinou budoucnost než na tu, co vidím kolem sebe. Vymanit se z pracovního kolotoče, nemakat 45 let, 8 hodin denně pro někoho jiného. Moct mít jednou peníze, právě proto, abych je nemusel řešit. Říká se, že lidský život je k nezaplacení, takže i náš čas je k nezaplacení...Nepřipadá mi proto logické prodávat hodinu svého drahocenného času za 80korun na hodinu, každý den. Čas můžu dát svojí rodině, přátelům, dětem a věcem, které mě baví a ne které mě štvou.

Ondřej Macek - obchodní ředitel Conceptu pro ČR (my-concept.cz )

Já to dokážu!Podle mého názoru je motivace hlavně o cílech a jejich správném stanovení. Pokud chceme najít v různých oblastech svého života novou motivaci, měli bychom hledat především nové cíle. Přestože dnes už většina lidí ví, jak má vypadat správný cíl a zná metodu SMART (S-specifický, M-měřitelný, A-akceptovaný, R-reálný, T-termínovaný), podle které může správně stanovit své cíle, je vždy dobré si ji připomenout a uvědomit si její principy. Každý cíl takto stanovený je vždy výzvou a spolu s ním přichází další motivace v dané oblasti.

Je to jako když lezu po horách a chci zdolat nějaký vrchol. To je můj cíl a je jasně daný dle metody SMART. Možná budu mít po cestě hodně zpocené tričko a budu se zadýchávat, ale chci vidět tu nádheru okolní přírody z vrcholku, který jsem přijal za svůj cíl, takže to stojí za to!

Lenka Š. - manažer zahraničního obchodu

Moje motivace proč chodím do práce - prachy, abychom mohli co nejdříve splatit dluhy a nestrašily mne ve spaní - přízemní, leč pravdivé.

naučíš mne na to hrát?V budoucnu bych ráda dělala, buď v cestovním ruchu - poznávat nové lidi a navštěvovat zahraničí by byla v tomhle moje dlouhodobá motivace nebo v sociální sféře. Láká mě možnost ovlivnit lidské životy. A jelikož nemám děti, tak bych se chtěla realizovat tímto způsobem. Mám ráda lidi a od každého člověka můžeš přijmout něco, co obohatí tvůj život. Jak od dětí, tak od teenagerů i od těch nejstarších.

Petr Ježek - IT poradce

Doporučuji hledání motivace pro naše cíle nahradit hledáním správné strategie. Motivace je vázaná na emoce. Emoce po určité době odezní. Dokonce motivace ve svém důsledku se právě může stát brzdou. A to tehdy, když její absence - ztráta či selhání - člověka uzavře do zničující spirály sebeobviňování a paralýzy.

U cílů, které vyžadují nějakou dlouhodobou činnost je potřeba hledat strategii. Strategii , jak donutit sebe sama pokračovat a dělat jednotlivé kroky. Strategie funguje i v situacích, kdy by motivace nepomohla vzhledem k naší náladě či spíše nenáladě.

to-doHledání správné strategie není jednoduché, ale když se to povede, tak výsledky bývají úžasné. Více pro nás samotné, než pro naše okolí :-). Nejlepším způsobem pro hledání strategie je začít si všímat, co mi pomáhá. Klást si otázky: Co mi v minulosti fungovalo? Co by mi mohlo fungovat a ještě jsem to nezkusil? Pomůže mi, když si daný úkol rozdělím na jednoduché "podúkoly"?

 

Ovšem tohle je téma na skoro celou knihu...

Nikdo z vás naštěstí neviděl, kolik úsilí a hledání motivace mě stálo napsat tento článek. Proto napište i vy, jak hledáte svoji motivaci, budu se ráda inspirovat. Jak se s ní perete - jestli vyhráváte a prohráváte. Máte svoje osvědčené návody a postupy, jak na ni vyzrát?

Štítky: Ostatní, Společnost


Komentáře

Encore
10. říjen 2011, 21:56

Nechápu, jak jsem tenhle článek mohl minout! Už asi rok pátrám ve svém nitru, i na Googlu na téma motivace, nadšení, proč se to všechno děje tak, jak se to děje…
S motivací mám za sebou spoustu problémů – často to vedlo až k prokrastinaci a končilo až u existenčních problémů, nepřeháním.
A dnes se to konečně stalo!
To, co je v článku uvedeno od Petra Ježka je ten klíč! Konečně mi to všechno, co jsem zjistil a na co jsem přišel, spojilo dohromady!
Motivace, nadšení a i opačné-negativní věci, jako prokrastinace.. to vše je o emocích… to jsem věděl a celou tu dobu se zaměřoval na to, jak ty emoce změnit. Ale až nyní mi to došlo! Kašlat na emoce! Strategie je ten klíč! Systém! Pro mě je tím systémem GTD, čisté ve své podobě samo. Hlavně kniha Aby vše klapalo, kde se na GTD hodně nahlíží především z takového “abstraktnějšího” hlediska, mi, spolu s textem od Petra Ježka, právě otevřely oči. Již David Allen (autor GTD) psal, že myšlenky ovlivňují pocity a dále to rozepisoval. Ale až díky panu Ježkovi jsem pochopil, že je jedno, jaké jsou pocity, záleží na tom, jak vykonat činy. Strategie, jak vykonat činy. A, jak už jsem psal, strategie je pro mě GTD!
Děkuju! Děkuju autorce za zveřejnění, děkuju Petrovi Ježkovi!
This is it!

Rascal
23. prosinec 2009, 17:24

Pěkný článek, rezonuji s ním, je to přesně tak jak píšeš. Každý něco chce (má nějaký cíl), někteří zatím jdou někteří ne.
Většina odpadne po cestě za svými sny z důvodu nedostatku motivace či spíše to bylo pouhé nadchnutí se něčím než motivace.
Ideální motivace pocházi z nás, zevnitř, z našich snů, z pocitů, jaké budeme mít když cíle dosáhneme.
Hodně štěstí v hledání motivace a cestě za tvými cíly.

ax472
29. říjen 2009, 12:36

Mily članek, oslovujicí, protože to člověk řeší taky. Odpověďf není asi jednoznačná, motivaci úzce soiuvisi s přínosem. Nadšení, že objevím něco co mě dosyta naplní, je vyživováno stále novými možnostmi a příležitostmi (stejne se nakonec historie prý pořad opakuje, ale co kdyby :-) ) a ejhle často zjišťujiu, že to nejsou veci ktere se dají pouze koupit, že by mě nejak naplnili …teda kratkodobě ano, ale není to na delší čas. Myslim že v odpověd na filozofickou otázku mít nebo byt by mohla vnést do této problematiky více světla…

Autor článku Jitule
28. říjen 2009, 11:10

to jachyim : tleskame ti, fandime ti :D hele a s realitou se radsi moc nepotkavej – neni nic moc ;-) jo a za 15 let sem napis, jak se ti to vsechno povedlo jasny? :)

jachyim
27. říjen 2009, 23:51

to Exik: Rozumim tomu, že je těžký hledat nějaký východisko. Ale pokud jsou na světě lidi kteří nemusí chodit do práce, maj příjmy jinýho druhu, tak je to možný dokázat. Samozřejmě to nejde samo od sebe, čas se tam musí investovat. Ale rozdíl je investovat čas nazačátku anebo pořád a neustále. A pokud si řeknu že neni jiná cesta než vyměňovat čas za peníze každý den, tak pro mě jiná cesta neni. Pokud si řeknu, že to může být i jinak a budu se snažit vytvořit jiný příjmy než práci, tak mám alespoň naději a šanci to dosáhnout. Možná to na někoho působí naivně, že se to studentík ještě nesetkal s realitou… já věřím ve svoje cíle a vím že jich lze dosáhnout ;)

Exik
27. říjen 2009, 16:54

Konecne uklidnujici clanek po dlouhe dobe. Docela mne zaujal clanek Jakuba P. posledni odstavec … po precteni jsem si rekl, ze o tom si muzeme nechat vsichni jenom zdat! Na svet se musime koukat realisticky a ne psat utopii. Cas ktery venuju rodine, pratelum atd je sice fajn, ale najem, hypoteku, pujcku atd to za mne nezaplati… Kdybychom neprodavali hodiny sveho vzacneho casu tak jsme daaavno pod mostem. A to je ta motivace ktera nas zene vpred… proste abychom nedopadli blbe

Autor článku Jitule
26. říjen 2009, 21:03

pani, to je otazek :) ale ja taky rada pokladam otazky, takze to chapu :)
no s tou rutinou – docela sem nad tim musela po tvem prispevku premyslet. myslim,ze ano muze se to stat a to prave v pripade, kdy zustane pouze strategie a motivace (emoce) od toho oddelime, nebo se nam ztrati. a tim se dostavam k druhy veci – je rutina spatna? ja myslim, ze pokud zustane pouze rutina,tak je to spatny, protoze to znamena,ze se z toho ztraci zivot – a kde neni zivot, prijde smrt.
no a s tou narocnosti – jo taky si nekdy v necem myslim,ze sme prilis narocni, ale ja se obcas dostavam do stavu, kdy bych bez sebedonuceni a cileneho hledani motivace asi nedelala fakt vubec nic, jen lezela a cetla :D takze nevim jak ty,ale ja si porad rikam – nikdy toho motivovani a nabuzovani k vykonu neni dost, aspon teda pro me :)
a pokud si myslel, jestli nejsme moc narocni treba prave ve vztazich – jakoze nam zacne napr. manzelstvi pripadat fadni jen proto,ze kdyz me polibi,tak uz se mi nepodlamujou kolena? tak tohle je hodne zapeklity :) nemam v tom sama jasno,ale kazdopadne si myslim, ze je lepsi se bat a delat vic, nez se nechat ukolebat tim,ze vsichni to tak maji a tak je to normalni a musi to stacit me i tomu druhymu

was
26. říjen 2009, 15:24

Mně přišly nejkonkrétnější důvody tak, jak je v článku popisuje Jakub P. (některé ostatní možná byly jen na konec pracovní doby moc nekonkrétní ;-) ). Vypadají sobecky, ale myslím, že v dobrém slova smyslu. Možná paradoxně k předchozí větě vidím motivaci i v tom, co píše Dvořác. Rád udělám v práci něco, co pomůže kolegům. A dělám to rád proto, že pak vidím, jak to používají a jak jim to usnadňuje život. Pokud to ale dělám pořád nebo nemám zpětnou vazbu, tak to velmi brzo nadšení a motivace odezní.
A teď jsem se vrátil k článku a vidím, že o tom píše Petr Ježek. Motivace je emoce a emoce odezní. Je třeba najít strategii. Nestane se z toho ale nakonec rutina? Rutina, která nás nenaplňuje, nebo jen okolí může připadat že nás naplňuje? Je nakonec něco špatného na stereotypu manželství občas okořeněného večeří či divadlem? Je něco špatného na tréningu bez vítězství v turnajích? Nebo se ptám úplně špatně a má jít o to, že zaprášený wok byl už primárně špatný nápad? Nechci aby to vypadalo jako chlácholení, motivaci a seberozvoj budu hledat, ale nestálo by se nad tím zamyslet i tak, že na některé věci jsme my sami moc nároční? ;-)
Díky za článek, motivoval mě k pár úkolům, které už delší dobu odkládám.

Autor článku Jitule
26. říjen 2009, 13:34

to Dvořác: zajimava myslenka s tim delanim veci nejen pro sebe a tim mit vetsi radost a zadostiucineni z prace :) asi se musim priznat, ze vetsinou myslim dost jen na sebe a na to, jaky me ta urcita cinnost prinese naplneni, zadostiucineni, vyhody … takze diky za podnet k zamysleni :)
jinak na prispevku Petra se mi taky hodne libila ta myslenka, ze motivace je jen emoce a tak nema velkou spolehlivost. ale co mam delat,kdyz skoro celej muj zivot je zalozenej na emocich? :D

Dvořác
26. říjen 2009, 02:07

Moje zkušenost je taková, že motivace a radost, z toho co dělám, narůstá spolu s počtem lidí, kterým to může něco dobrého přinést.
Když dělám něco jen pro sebe, vždycky mě to za chvíli omrzí.

Jinak je mi blízká rada pana Ježka ohledně hledání strategie. Pozitivní emoce si radši jen užívám dokud trvají, než abych na nich stavěl nějakou práci. Místo toho se radši snažím (i když ne vždy úspěšně ;-) ) najít způsob, jak efektivně dělat to, co zrovna dělám a jak tím pokud možno co nejvíce obohatit ostatní lidi.

Autor článku Jitule
23. říjen 2009, 10:41

no to sem rada,ze sem te zrana potesila :) hele a na pobrezi jenom koktejl jo? to je nejaka slaba motivace, nebyla to spis v tom snu tropicka zena? :D

jachyim
23. říjen 2009, 08:11

Velice prijemny clanek na pracovni rano. Mam hned vic chuti do zivota… proto si pujdu delat praci, ale premyslet budu o nejaky motivaci… Asi o tom jak jezdim na vodnim skutru nekde na pobrezi more a na brehu na me ceka tropicky koktejl :] oujeee

nepovinné, možno použít gravatar
nepovinné


Ovsem.net je na FacebookuOvsem.net je na TwitteruOdebírejte články přes RSS
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací